SCHMUTZIG část druhá: Co je schmutzig?

Přátelé!

V oblastech humoru, zábavy, umění, kultury tak označujeme jevy, situace, události, chování lidí, slovní či situační humor, které jsou nějakým způsobem nevkusné. Pro přesné vymezení kategorie schmutzig ale musíme vědět, že onen nevkus je vždy součástí určité kvality. Jinými slovy: schmutzig je všechno to, co má nějakou výpovědní hodnotu, estetickou či uměleckou či kulturně-společenskou kvalitu, něco, kvůli čemu má smysl se tím zabývat, aniž bychom jako receptoři onoho jevu trpěli pocitem marnění času, co však možná jen nepatrně, ale přesto zcela evidentně přestupuje pomyslnou čáru obecné (samozřejmě s přihlédnutím k místu a době „činu“) tolerovatelnosti, respektu, estetiky… Něco, co stojí za rohem. Nejčastěji je schmutzig spojováno s humorem, respektive pokusem o humor, o zprostředkování zábavy druhým lidem…

Jednotným rysem všeho, co je schmutzig, je nevkus. Ale jaký nevkus? Čí? Lze schmutzig vůbec zobecnit? Názory se různí, pro někoho je to jen něco nevkusného, a tedy nevtipného, neoriginálního, hloupého, trapného, pro jiné – a my se mezi ně řadíme – je schmutzig určitá kvalita, která se ovšem, buď záměrně nebo nezáměrně nepovedla…

Takoví Němci kupříkladu pojem vůbec neznají. Ale ve švýcarské němčině termín schmutzig v souvislosti s teorií trapna jako estetické kategorie není tak starý, jak by se mohlo zdát. Švýcarský filozof a teoretik humoru Friedrich Moiré ve své publikaci Smích mluvícího zadku (z něm. orig. Lachen des sprechenden Arsches, někteří práci překládají také jako Řitní smích) píše: „Můžeme se donekonečna bavit o prvoplánovosti, vyzdvihovat moudrý humor židovských anekdot nebo suchý britský humor, rafinovanost absurdního a groteskního, ale je třeba si upřímně přiznat, že pšouk, který zazní v pravou chvíli na pravém místě v jakémkoli dramatickém tvaru, náležitě načasován a autenticky zobrazen, je spolehlivým a zaručeným útokem na bránici každého zdravého jedince. Nehájím laciný humor, jen bych se rád zamyslel nad otázkou, co vyvolává tuto reakci prohlašovanou mnohými za využití nebo možná zneužití první signální soustavy. Je to opravdu tak jednoduché?“

Moiré se ve své plamenné obhajobě bzdícího humoru odkazuje na známou Anatomii gagu od Václava Havla, konkrétně na pasáž o pšoukání, která byla samotným Havlem nakonec vyřazena a nikdy nebyla publikována. Havel zde tvrdí, že komické je odhalení slabosti u silného a důstojného jedince. Když uklouzne chudák po banánové slupce, nikdo se nesměje, když uklouzne bohatý a důstojný člověk, vyvolá to smích, totéž potom aplikuje na bzdění neboli prdění. Uprdne-li se bezmocný chudý stařeček nezvládající funkci svých střev, je to smutné, ovšem pokud se něco takového stane úspěšné, vysoce postavené osobnosti, smějeme se jejímu odhalení – obnažení. Pšouk demaskuje tělesnost jako lidskou přirozenost, tělo se hlásí ke slovu, tělo promlouvá, to je řeč těla v pravém slova smyslu. Moiré s tímto Havlovým vysvětlením polemizuje a s určitou dávkou cynismu prohlašuje: „Pšouk bezmocného dědečka mne rozesměje stejně, ne-li víc, jako sociálně a satiricky zatížený pšouk úspěšného milionáře…“

Vyjděme z Moirého a nastiňme si tuto situaci: zajímavý, charismatický člověk, třeba jako já teď tady s Vámi, je středem malé společnosti přátel nebo diváků, vypráví historky, je strhující a vtipný, a náhle se během svého projevu hlasitě uprdne. Nijak neokomentuje, co se stalo, a v klidu dokončí svůj původní, slovní vtip nebo komickou historku. Přesto pšoukem odvede pozornost drtivé většiny svých posluchačů, rozruší jejich soustředění, převede je chtě nechtě do jiné sféry grotesknosti… Neptáme se, jestli to udělal nebo neudělal schválně, nezajímá nás v tuto chvíli, jestli je onen bavič uboze rafinovaným komikem, který když vycítí, že jeho historka nefunguje, honem zařadí prd, u něhož si je jist, že zabere vždycky; vědeckým badatelem, zkoumajícím lidskou pozornost a vystavujícím své publikum nelítostné kanonádě za účelem zkoumání jeho společenských konvencí anebo se prostě jenom na oběd přejedl hrachové kaše… Nás zajímá, jestli to, co udělal, je nebo není schmutzig. A my, kdo jsme pro Vás tento pořad připravili, tvrdíme, že to zcela jednoznačně schmutzig je. Pro nás je tato hypotetická situace určitou situační definicí pojmu.

pokračování příště