pondělí 7. dubna 2008

IGOR CHAUN – VEČEŘE U MAHARÁDŽI (sbírka povídek)

Nad knihou Igora Chauna se nabízí zásadní otázka: proč se tak málo povídek odehrává na území České republiky případně Československa? Čestnou výjimku tvoří snad jen Klinická smrt paní Dvořáčkové. Chaun se nejlépe cítí v angloamerickém prostředí, jeho hrdinové rádi vysedávají u hořícího krbu a kouří dýmku (obrazně řečeno, taková postava tam přímo není, ale tento popis šedovlasého muže v čínském županu rozjímajícího nad sklenkou bourbonu se mi neodbytně vkrádá do mysli například při četbě povídky Sousto). Na první pohled se tedy jedná ze sociálního hlediska o příběhy naprosto odtržené od reality, o jakési studentské hříčky se snahou o vybroušenou pointu. Ze sociolibristického hlediska je však důležité uvědomit si, že Igor Chaun je také autorem syrového dvoudílného deníku Smrt režiséra, který se dobovými reáliemi a popisem skutečných osob a jejich chování jen hemží. A proto tvrdím: Deník je návodem, jak číst Maharádžu. Podle popisů postav z povídek si lze odvodit jejich skutečné předobrazy popsané v denících . Nabízím několik svých interpretací:

Paní Dvořáčková – Jan Hřebejk
Sanchez – Petr Jarchovský
Doktor Meakin – Jiří Dufek, za doby Chaunových studií vedoucí Katedry scenáristiky na FAMU)
Anna Marie – Livie Klausová

A tak dále a tak podobně. Tento klíč, pokud se rozhodnete ho při čtení Chauna použít, vám otevře nový rozměr a to u obou knih (respektive u všech tří) zároveň. Je to jako skládačka, pucle… Navrhuji dva možné postupy. Číst knihy paralelně a hledat souvztažnost průběžně. Přečíst nejprve první povídku a potom v Deníku pátrat po jejím reálném základu, následně číst další povídky a postupovat stejně. Nejedná se samozřejmě pouze o dosazování skutečných osob k literárním postavám ve stylu „hů is hů“. Díky Chaunově deníku lze snadno dešifrovat i jednotlivá prostředí a historické souvislosti. Např. povídka Rekviem za myšího krále nás prostřednictvím bajky o společenství myší seznamuje s okolnostmi první svobodné volby prezidenta po roce 1989 včetně popisu Chaunovy role v revolučních dnech. Ale to už možná prozrazuji příliš a podsouvám vám své interpretace. Pokud experiment s paralelním čtením Igora Chauna absolvujete, budu se velmi těšit na vaše závěry.

Více...

středa 2. dubna 2008

Úvodní text bryndáku!

Vážené čtenářky a čtenáři,

vítejte na mém blogu. V české variantě se vždy pozastavím nad psaným a vyslovovaným gé. Proč ne bloK? Bloček? Pokusil jsem se vůči těmto konvenčním západním nebo chcete-li euro-americkým vlivům a jejich mechanickému a vůči jazykovým a místním aspektům necitlivému přejímání vymezit. Proto tedy vlastní a originální název Bryndák! A proč ještě Bryndák!? Využil jsem, se sebeironií sobě vlastní, svého příjmení. A proč ještě? Bryndák je kus plíny nebo ručníku, zpravidla určený dětským konzumentům. Má bránit znečištění oděvu, zpravidla dupaček nebo jiné praktické a jednoduché konfekce, jaká nosívají mimina. Bryndák je tedy na jednu stranu jakýsi štít proti špíně. Ti vnímavější z Vás již jistě tuší, kam mířím. Špína každodenního světa, která se na nás valí odevšud, vyžaduje trvalou a bezpodmínečně spolehlivou přítomnost takového štítu u každého z nás. Něco jako kápézetka blahé paměti. Ovšem zapomínáte na zásadní věc! Bryndák je opatřen všitou kapsou. Sousta, která mimino nepozře, která mu upadnou od úst do kapsy bryndáku, je možno z kapsy vyjmout a pozřít podruhé. Nebo potřetí, když se miminu ani tentokrát netrefíme do pusinky (viz moje starší přednáška o alkoholismu u otců na otcovské dovolené...) A tak tedy to nepoživatelné, to, čemu se bráníme, co nechceme napoprvé přijmout, náš štít zachytí a je možno se tím zabývat, a pokusit se to pozřít. Bryndák! není povrchní a a priori odmítavý štít. Bryndák!, tento můj Bryndák!, vážení, je otevřeným polem zkoumání a konzumování všeho, co nás, mě nebo Vás, napadne ochutnat. Dobrou chuť podruhé a neštiťme se ničeho!

Váš
Doc. Ing. Ján Brynda, CSc.

Více...

neděle 9. března 2008

ŽIVOTOPIS DOC. ING. JÁNA BRYNDY, CSC.




- narozen ve znamení Ryb, v čínském horoskopu Myš, v indiánském Vlk

- jediné, na co si ze svého života nevzpomíná, je porod

- vzdělání: základní škola pro něj byla místem idylickým, střední průmyslová škola strojnická už méně :-)

- zakládá amatérské kapely, je ovlivněn heavy metalem a punkem, žije ve znamení vzdoru

- po maturitě nastupuje do ČKD Hradec Králové, a taky prožívá období první lásky :-), ve veškerém volném čase teoreticky i prakticky zkoumá ženské tělo a svou vlastní sexualitu :-) :-)

- po náhlém, ale čekaném rozchodu s přítelkyní se vrhá na humanitní vědy, je přijat současně na VŠE a FSV UK, odchází z rodného města

- po deseti letech studií, bohémského studentského života plného nestálých lásek je konečně inženýr a sociolog v jedné osobě :-), a záhy už sklízí tituly: kandidát věd, docent…

- v té době náhodou objeví fenomén sociolibrismu a dějin sousedství a začíná je zkoumat a hodně publikuje (dodnes)

- sám sebe by popsal jako samotářský typ, okolní svět pozoruje z třináctého patra svého panelového domu

- má rád: sociolibrismus, své sousedy, hezké ženy, když jim to myslí (hlavně vědecky), kvalitní literaturu (hlavně vědeckou), lesy, ale taky i plesy, nahrávku Harmonie ticha (na tibetské mísy hraje Ján Brynda), čaj s citrónem, slunce, film Starci na chmelu a jiné erotické thrillery :-), jízdu autem, když může vzít stopaře, peníze (kdo ne :-) :-), šumění moře (hlavně na cédéčku), mořskou sůl (klidně ve vaně), sex (klidně ve vaně), vtipy bez pointy

- nemá rád: když na veřejných záchodcích vedle něj někdo močí, lidskou blbost, přeplněné metro, závist, filmy Horká kaše a Proč?, tvrdý alkohol, opilé ženy (hlavně vědkyně) a toulavé ženy, Vladimíra Párala (pozdního), laciný humor, lančmít, psy ani kočky (alergie na chlupy), hysterii, lež,

- publikoval: Můj sociolibrismus aneb Jak správně číst beletrii (monografie), Jak číst Bryndu (esej), Co je schmutzig (série přednášek o nevkusu a humoru), Sto a jedna otázka pro Jána Bryndu (interview), Půjč mi trenky, sousede (sbírka anekdot a sousedských klepů), Záchody jsou na pavlači (povídky s tématem dějin sousedství), CD Postav na čaj, sousede (kolekce autorských písní) a Harmonie ticha

- sociolibrismus a dějiny sousedství přednáší na Fakultě humanitních studií

- pořádá kurzy sousedských konstelací (cena kurzu je 2500,- za víkend)
Více...