SOBOTA PŘICHÁZÍ

Přiznám se vám bez mučení, že jsem už od včerejška trochu nervózní. V sobotu ve 14.15hod budu mít po delší době (měsíc a půl) přednášku o sociolibrismu, nové knížce Pandemonium a taky představím a vlastnoústně zazpívám zbrusu novou písničku Postav na čaj, sousede. Uf... Asi si říkáte: Vždyť jste, Jáne, už zkušený harcovník, umíte mluvit s lidmi, ale chyba lávky! Tréma, a to vám řekne každý dobrý herec, je moc důležitá. Kdo nemá trému, tak tomu vlastně nezáleží na tom, jak jeho vystoupení dopadne. Nedostatek trémy a studu a strachu je vlastně neúcta k divákovi. A dá se to převést i do osobní roviny, když se přestanu bát, jaký udělám dojem na přátele, na partnerku, na sousedy, stávám se tak trochu hulvátem a koleduju si o to, aby mi to moji blízcí dali patřičně najevo, aby se nic nepovedlo. A tak mě prosím nechte nespat, bát se a strachovat, pít víc kafe a možná si dát dvě tři cigaretky, uklidňovat se sexem, být trochu podrážděný a třeba se i v pátek večer rozplakat jako kluk. Dělám to i pro vás, abych vás nezklamal.
Oddaně a srdečně
Váš
Doc.ing. Ján Brynda

PS: Pro ty z vás, kdo by mě chtěli v sobotu podpořit, přikládám text písně Postav na čaj, sousede, můžete se ho naučit nebo vytisknout a vzít s sebou. Díky!!!

Postav na čaj, sousede,
řekni, jak to dneska jde,
A co v práci a co doma,
Snad žádná pohroma?

Chce to jen klid, sousede,
dneska se to povede.
Když se život nevede,
jsou tu tvoji sousedé,

Tak hoď dvě kostky do čaje,
rampouch v srdci roztaje,
Tak hoď dvě kostky do šálku,
a zapomenem na válku!
Tak postav na čaj, sousede,
mít se rádi, o to jde!

Více...

Dějiny sousedství

Úryvek z přednášky o dějinách sousedství:

Otázka, kdy vzniklo sousedství je asi stejně záludná jako otázka, kdy vznikla solidarita. Tím nemyslím polskou organizaci Solidarita (v originále Solidarnošč), ale solidaritu jako obecný termín v rámci mezilidských vztahů. Polská Solidarita vznikla tuším někdy v osmdesátých letech. Ale vraťme se k sousedství a jeho vzniku. Koho lze označit za první sousedy? Byli to snad opolidé žijící v jeskyních? A míra sousedství byla vnímána blízkostí pelechů – tedy jakýchsi tehdejších partají? Není ovšem zcela prokázáno, že v té době první pravěcí lidé uléhali každou noc do stejného pelechu na stejném místě a nefluktuovali v rámci prostoru jeskyně. Představte si, že jdete dnes v noci spát do své garsonky ve třetím patře a druhý den ulehnete ve tři plus jedna v přízemí. I tak mohlo vypadat sousedství naši praprapředků. Můžeme jít ovšem ještě hlouběji, a sice do říše hmyzu. Mravenci udržují evidentně v mraveništích sousedské vztahy ne nepodobné těm našim sídlištním. Samozřejmě, že mravenec ráno nevstane, na chodbě se nepozdraví se sousedkou a dole u schránky si nepovzdechne: A hrome, činži! To je skutečně naivní, i když zábavná představa. Takové a jiné zavádějící názory na mravence a mraveniště nám může přivodit nesprávné čtení Sekorova Ferdy mravence, ale tím se budu zabývat v rozsáhlejším rozboru této knihy. Na závěr ještě krátký návrat do Polska. Můj soused Januzs Piezcinski je Polák, žije už deset let v Praze, je tedy mým polským sousedem, zároveň je jako Polák i mým sousedem jakožto občana České republiky. Často přece říkáme: Naši polští sousedé. Tato dvojjedinost v rámci sousedství je tématem pro hlubší zamyšlení. Jak správně nazvat Januzse a neopominout ani jednu stránku jeho sousedství? Těším se na vaše příspěvky…

Více...