VRATISLAV EFFENBERGER – SUROVOST ŽIVOTA A CYNISMUS FANTAZIE

Pokud mám být upřímný a věrný sociolibrismu, musím se vymezit vůči tomu jak p. Effenberger zachází s realitou, jak interpretuje skutečnost a jakým zavádějícím způsobem mate veřejnost. Ano! Zejména pokud se jedná o sousedství jako fenomén, nelze se schovávat za nejrůznější –ismy (kromě sociolibrismu) a pod pláštěm surrealismu a absurdity informovat o mezilidských vztazích. Buď vědomě lžete, pane Vratislave, anebo žijete v podivném světě. Ale konkrétněji:

Mongolský lovec u vchodových dveří znovu zvoní. Teprve nyní přichází druhý mladík a otevírá : Co si přejete? Mongolský lovec: Dobrý deň. – Jest paní Sylva hore?
2.mladík: Je. – Co jí chcete? Mongolský lovec: Prišiol som jí pojebat piču.
2.mladík: Prosím – Vpouští ho. – První schody doprava nahoru.
(ukázka ze pseudoscénáře Milostné pohromy)

Pomineme-li, že nám V. E. nepodává žádné vysvětlení toho, jak se mongolský lovec objevil v Praze v činžovním domě, narážíme na mnoho dalších nejasností a nebojím se říct lapsů, ne-li schválností. Mongol hovoří jazykem, který může být polština, ale také to může být slovenština. V každém případě se jedná o souseda (míněno jazykově i geograficky) na rozdíl od občana tehdejší Mongolské lidově demokratické republiky. Tedy mongolský lovec vydávající se za souseda komunikuje s mladíkem, který může být zároveň domovníkem, hlídačem nebo běžným sousedem, jeho chování naznačuje spíše funkci v domě, ale jeho věk tomu nenasvědčuje (nesetkal jsem se s žádným domovníkem ani vrátným, které bych mohl nazvat mladíky). Sledujeme tedy rozhovor falešného mongola s falešným domovníkem (dost možná, že mladík ani nebydlí v domě), přestože se chová jako soused zmiňované paní Sylvy. Nepřehledné, zlomyslné a nerealistické!! Nechápu význam, postrádám smysl… Samotný rozhovor ovšem působí poměrně autenticky. To je ale málo!!
Více...

Dějiny sousedství

Úryvek z přednášky o dějinách sousedství:

Otázka, kdy vzniklo sousedství je asi stejně záludná jako otázka, kdy vznikla solidarita. Tím nemyslím polskou organizaci Solidarita (v originále Solidarnošč), ale solidaritu jako obecný termín v rámci mezilidských vztahů. Polská Solidarita vznikla tuším někdy v osmdesátých letech. Ale vraťme se k sousedství a jeho vzniku. Koho lze označit za první sousedy? Byli to snad opolidé žijící v jeskyních? A míra sousedství byla vnímána blízkostí pelechů – tedy jakýchsi tehdejších partají? Není ovšem zcela prokázáno, že v té době první pravěcí lidé uléhali každou noc do stejného pelechu na stejném místě a nefluktuovali v rámci prostoru jeskyně. Představte si, že jdete dnes v noci spát do své garsonky ve třetím patře a druhý den ulehnete ve tři plus jedna v přízemí. I tak mohlo vypadat sousedství naši praprapředků. Můžeme jít ovšem ještě hlouběji, a sice do říše hmyzu. Mravenci udržují evidentně v mraveništích sousedské vztahy ne nepodobné těm našim sídlištním. Samozřejmě, že mravenec ráno nevstane, na chodbě se nepozdraví se sousedkou a dole u schránky si nepovzdechne: A hrome, činži! To je skutečně naivní, i když zábavná představa. Takové a jiné zavádějící názory na mravence a mraveniště nám může přivodit nesprávné čtení Sekorova Ferdy mravence, ale tím se budu zabývat v rozsáhlejším rozboru této knihy. Na závěr ještě krátký návrat do Polska. Můj soused Januzs Piezcinski je Polák, žije už deset let v Praze, je tedy mým polským sousedem, zároveň je jako Polák i mým sousedem jakožto občana České republiky. Často přece říkáme: Naši polští sousedé. Tato dvojjedinost v rámci sousedství je tématem pro hlubší zamyšlení. Jak správně nazvat Januzse a neopominout ani jednu stránku jeho sousedství? Těším se na vaše příspěvky…

Více...